[ nová verze ]
26. leden 2011, Středa
3. týden žaltáře
Sv. Timoteje a Tita, biskupů, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 26. leden 2011 Sv. Timoteje a Tita, biskupů, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Timotej byl synem řeckého otce a židovské matky. Pocházel z Lystry v Malé Asii. Sv. Pavel ho získal pro křesťanskou víru při své první misionářské cestě
(Sk 14, 6; 1 Tim 1, 2). Při druhé cestě se, ač ještě velmi mladý (1 Tim 4, 12), stává natrvalo Pavlovým spolupracovníkem a je s ním i při prvním uvěznění v Římě (Flp 1,1;
2, 19; Kol 1,1; Flm 1). Potom doprovází Pavla do Efesu a zůstává tam jako biskup (1 Tim 1, 3). Při svém druhém uvěznění ho Pavel zve k sobě do Říma (2 Tim 4, 9-21). V šesti
Pavlových dopisech je uveden jako spoluodesilatel (1 a 2 Sol, 2 Kor, Kol, Flm, Flp). Z poznámky v listu Židům (13, 23) vyplývá, že byl také vězněn. Po Pavlově smrti se vrátil
do Efesu a tam také zemřel. Titus pocházel z pohanských rodičů z Antiochie Syrské. Doprovázel Pavla a Barnabáše na apoštolský sněm do Jeruzaléma (Gal 2,1-5). Na své třetí
apoštolské cestě ho Pavel poslal z Efesu do Korintu, aby tam jako schopný organizátor zavedl pořádek (2 Kor 2, 13; 7, 6. 13-16); krátce nato ho pověřil, aby tam organizoval
sbírku pro chudé jeruzalémské křesťany. Po společném působení na Krétě zanechal ho tam Pavel jako biskupa. Při druhém Pavlově věznění v Římě byl u něho a odtud zřejmě z jeho
pověření odešel do Dalmácie (2 Tim 4, 10). Po Pavlově smrti se vrátil na Krétu a tam také zemřel.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Tmy, mlhy, noci, soumraku,
vše, co svět vrhá do zmatků:
hle, svítá, bledne nebes pláň –
prchněte! Kristus kráčí k nám!
Tmy trhají se nad zemí
slunečním šípem zraněny,
věcem se barva vrací hned,
když slunce na ně upře hled.
Podobně se v nás temný stín
i s duší, vědomou svých vin,
když roztrhnou se mraky v ní,
pod Boží vládou rozjasní.
K tobě se, Kriste, hlásíme,
a z duše čisté, upřímné
na kolenou tě zkroušeni
vzýváme svými písněmi.
Buď našich smyslů stálá stráž,
rozjasni celý život náš.
Co skví se krásou falešnou,
to omyj čistou září svou.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
R.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
29, 2-6.10-29
Zlořečení rušitelům smlouvy
Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim:
"Na vlastní oči jste viděli, co učinil Hospodin v egyptské zemi faraónovi a všem jeho služebníkům i celé jeho zemi, na vlastní oči jsi viděl
veliké zkoušky, znamení a ony veliké zázraky. Ale Hospodin vám nedal srdce, aby chápalo, ani oči, aby viděly, ani uši, aby slyšely, až do tohoto
dne.
Když jsem vás vodil čtyřicet let pouští, pláště vám nezvetšely a opánky ti na noze nezpuchřely. Nejedli jste chléb a nepili jste víno ani opojný
nápoj, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem, svým Bohem, vaši představitelé podle vašich kmenů, vaši starší, vaši správci, všichni izraelští mužové,
vaše děti, vaše ženy i tvůj host, který je ve tvém táboře, i tvůj drvoštěp a nosič vody, abys vešel ve smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou
Hospodin, tvůj Bůh, s tebou dnes pod kletbou uzavírá: že si z tebe dnes ustavuje svůj lid a chce ti být Bohem, jak k tobě mluvil a jak přísahal
tvým otcům, Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.
Avšak nejen s vámi uzavírám pod kletbou tuto smlouvu, jak s tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak s tím, který tu
dnes s námi není. Vždyť víte, jak jsme přebývali v egyptské zemi a jak jsme procházeli územím národů; sami jste jím prošli. Viděli jste jejich
ohyzdné a hnusné modly, dřevo a kámen, stříbro a zlato, které mají v úctě.
Ať není mezi vámi muž ani žena, čeleď ani kmen, jejichž srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, takže by šli sloužit bohům těch
národů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk. Mohlo by se stát, že by někdo slyšel slova této kletby a v duchu by si liboval: ‚Budu mít
pokoj, i když si budu žít v zatvrzelosti srdce, vždyť to dopadne stejně s opilým jako se střízlivým.‘ Takovému nebude Hospodin ochoten odpustit.
Tehdy vzplane Hospodinův hněv i jeho rozhorlení proti tomu muži a dolehne na něj každá kletba zapsaná v této knize a Hospodin vymaže zpod nebes
jeho jméno. Hospodin ho k jeho zkáze odloučí od všech izraelských kmenů, podle všech kleteb smlouvy, zapsaných v knize tohoto Zákona.
I řekne příští pokolení, vaši synové, kteří povstanou po vás, i cizinec, který přijde z daleké země, až uvidí rány té země a její nemoci, které
na ni Hospodin dopustil, celou zemi spálenou sírou a solí, že není osévána, že v ní neklíčí a nevzchází žádná bylina, že je vyvrácená jako Sodoma
a Gomora, Adma a Seboim, které vyvrátil Hospodin ve svém hněvu a rozhořčení, všechny národy řeknou: ‚Proč tak Hospodin s touto zemí naložil? Proč
tento veliký planoucí hněv?‘ A odpovědí: ‚Proto, že opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z egyptské
země, a šli sloužit jiným bohům a klaněli se jim, bohům, jež neznali a které jim neurčil. Proto Hospodin vzplanul proti té zemi hněvem a uvedl na
ni všechno zlořečení zapsané v této knize. V hněvu, v rozhořčení a ve velikém rozlícení je Hospodin vyvrátil z jejich země, jak je tomu dnes.‘
Skryté věci Hospodina, našeho Boha, staly se zjevnými nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto Zákona."
RESPONSORIUM
Gal 3,13-14; Srov. Dt 8,14
O.
Kristus vzal na sebe za nás ono prokletí a tak se pohanům dostává požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi. *
Vírou dostáváme slíbený dar: Ducha Svatého.
V.
Bůh nás vyvedl z egyptské země a vysvobodil z domu otroctví. *
Vírou dostáváme slíbený dar: Ducha Svatého.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého o svatém Pavlovi
(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50, 480-484)
Dobrý boj jsem bojoval
Pro Pavla bylo i vězení nebem. Rány a bití přijímal raději, než se jiní sápou po ceně za vítězství a bolest měl raději než odměnu, ba přímo ji za
odměnu považoval, a proto nazýval utrpení milostí.1 Pravou odměnou mu vskutku bylo zemřít a být s Kristem2 zatímco žít pozemský život
znamenalo boj. A přece z lásky ke Kristu tuto odměnu oddaloval, protože dychtil po boji a považoval jej za potřebnější.
Být Kristu vzdálen a jím zavržen znamenalo pro něho boj a bolest, ba víc než boj a víc než jakákoli bolest, zatímco být s Kristem bylo jeho
jedinečnou odměnou. A Pavel přesto dal pro Krista přednost boji.
Někdo tu může okamžitě namítnout, že Pavel přece o tom všem prohlásil, že kvůli Kristu je to pro něho milé. I já sám to plně přiznávám; neboť to,
kvůli čemu jsme my smutní, působilo Pavlovi přímo rozkoš. Ale copak mám připomínat pouze jeho nebezpečí a svízele? Vždyť on také žil v hlubokém
zármutku, jak sám říkal: Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?3
Ale vás všechny napomínám, abyste se tomuto zářivému příkladu ctností pouze neobdivovali, nýbrž jej také napodobovali. Pak totiž budeme i my mít
podíl na jeho odměně za vítězství.
Je-li někomu divné, říkáme-li, že každý, kdo dokáže totéž co on, dojde také stejné odměny, ať si poslechne jeho vlastní slova: Dobrý boj jsem
bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď už mě jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A
nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.4 Jistě vidíš, jak volá všechny k účasti na stejné slávě.
Protože je tedy připravena stejná koruna slávy pro všechny, všichni se snažme, abychom byli hodni všeho toho dobrého, co nám je zaslíbeno.
A nehleďme přitom pouze na velikost a skvělost Pavlových ctností a na tak činorodé a pevné odhodlání jeho ducha, díky jemuž dosáhl takové
milosti. Musíme mít na mysli i to, že byl člověk jako my a že se nám po všech stránkách podobal. Pak se nám i to, co je velmi těžké, bude zdát
snadným a lehkým. A budeme-li se v tomto krátkém čase snažit a namáhat, dostaneme i my onu neporušitelnou a nesmrtelnou korunu, skrze milost a
milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Jemu patří sláva a moc, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
1 srov. Flp 1, 7
2 Flp 1, 23
3 2 Kor 11, 29
4 2 Tim 4, 7-8
RESPONSORIUM
1 Tim 6, 11-12; Tit 2, 1
O.
Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. *
Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.
V.
Uč tomu, co je shodné se správnou naukou. *
Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.
PSALMODIE
Ant. 1 Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.
Žalm 86
Volání o pomoc v tísni
Buď veleben Bůh. On nás těší ve všech našich souženích. (Srov. 2 Kor 1, 3. 4)
1 Nakloň ke mně sluch a slyš mě, Pane, *
neboť jsem tak ponížen a bídný.
2 Zachovej mě, neboť jsem ti oddán, *
služebníku pomoz, jenž ti věří. –
3 Tys můj Bůh, měj, Pane, slitování! *
Vždyť já den co den jen k tobě volám.
4 Život oblaž svému služebníku, *
vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.
5 Ty jsi, Pane, dobrý, shovívavý, *
milosrdný k těm, kdo vzývají tě. –
6 Pane, slyš mé úpěnlivé prosby, *
popřej sluchu hlasitému nářku!
7 Volám k tobě ve své velké tísni *
s pevnou důvěrou v tvé vyslyšení. –
8 Žádný bůh ti není, Pane, roven, *
není rovných dílům, jež jsi stvořil.
9 Všechny národy se přijdou klanět, *
vzdávat úctu tvému jménu, Pane,
10 neboť velký jsi a divy konáš, *
neboť ty, sám jediný, jsi Bůh. –
11 Uč mě cestě tvé, ať jednám správně, *
veď mé srdce k tomu: ctít tvé jméno.
12 Chci tě, Pane, celým srdcem chválit, *
na věky tvé jméno oslavovat.
13 Neboť velká je tvá láska ke mně, *
ze dna temnot zachránils mou duši. –
14 Bože, pyšní proti mně se spikli, †
tlupa zhoubců míří na můj život, *
na tebe se přitom neohlíží.
15 Ty však, Pane, jsi Bůh milosrdný, *
shovívavý, laskavý a věrný.
16 Propůjč svému služebníku sílu, *
ať je spasen syn tvé služebnice! –
17 Skloň se ke mně, nade mnou se smiluj, *
znamení své milosti zjev na mně,
ať mí nepřátelé s hanbou spatří, *
že je Pán má útěcha a pomoc!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.
Ant. 2 Šťasten, kdo jedná správně a mluví pravdu.
Kantikum
Bůh bude soudit spravedlivě
Iz 33, 13-16
To zaslíbení platí vám a vašim dětem, ale také všem, kdo ještě jsou daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
13 Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
14 Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
15 Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
16 Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Šťasten, kdo jedná správně a mluví pravdu.
Ant. 3 Jásejte před tváří našeho Krále.
Žalm 97 (98)
Bůh je vítězný král a spravedlivý soudce
Tento žalm mluví o prvním příchodu Páně a o víře všech národů. (Sv. Atanáš)
1 Zpívejte Pánu novou píseň, *
neboť učinil veliké divy: –
on svou pravicí vítězství dobyl, *
zvítězil svým ramenem svatým.
2 Pán dal poznat dílo své spásy, *
před všemi zjevil svou spravedlnost.
3 Rozpomněl se na svoji milost, *
na věrnost domu Izraele;
viděly všechny končiny země *
dílo spásy našeho Boha. –
4 Plesejte před Pánem, všechny země, *
radujte se, zpívejte, hrejte!
5 Hrejte Pánu na strunách harfy, *
na strunách harfy s hlasitou písní!
6 Za zvuku trub a dunění rohů *
jásejte před tváří našeho Krále! –
7 Ať hučí moře a vše, čím se hemží, *
celá zem se vším, co na ní žije!
8 Ať i řeky do dlaní tlesknou, *
ať i hory jásají sborem
9 vstříc Pánu, který přichází soudit, *
přichází soudit veškerou zemi.
On zemi soudí spravedlivě, *
on podle práva národy řídí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jásejte před tváří našeho Krále.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Job 1, 21; 2, 10b
Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno buď pochváleno. Dobro bereme od Boha a zlo brát nemáme?
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
V. Na cestě své mě životem obdař.
R. K svým přikázáním.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Hlásej slovo, přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod,
usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Hlásej slovo, přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod,
usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
PROSBY
Kristus vydal sám sebe za Církev a stále ji živí a chrání. Prosme ho:
PANE, SHLÉDNI NA SVOU CÍRKEV.
Veleben buď, Pastýři své Církve, za dar světla a života,
— dej, ať jsme ti stále vděční za tak milý dar.
Pohlédni milostivě na svůj lid, který vyznává tvé jméno,
— ať nezahyne nikdo z těch, které ti Otec dal.
Veď svou Církev po cestě svých přikázání
— a Duch Svatý ať ji posiluje, aby ti byla věrná.
Nasycuj svou Církev svým slovem a chlebem života,
— aby tě následovala v síle tohoto pokrmu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys dal svatému Timotejovi a Titovi poznat cestu, která vede ke spáse, a naplnils je
horlivostí potřebnou k apoštolské práci; na jejich přímluvu dej i nám, ať žijeme zbožně a spravedlivě
a šťastně dojdeme do nebeské vlasti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|