Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

31. březen 2010
Středa ve svatém týdnu

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. 

HYMNUS

Hle, žluč, ocet, sliny, trní.
Už proráží kopí, hřeb
tělo, z něhož v okamžení
vylévá se s vodou krev.
Jaký proud omývá zemi,
moře, hvězdy, celý svět!

Věrný kříži, nenajde se
žádný strom tak vznešený,
podobný ti v žádném lese
květy, plodem, zelení:
Blahý kmen plod sladký nese
blahým hřebem zraněný.

Velký strome, větve sehni,
uvolni svou tuhou dřeň,
vrozenou ti tvrdost zjemni,
kterou jsi vždy napřímen,
údy krále nebes vezmi
jemně na svůj hladký kmen.

Ty jen jsi směl v náruč svoji
Oběť lidstva pozdvihnout
a světu, jenž v troskách stojí,
archu spásy nabídnout;
z Beránkova boku dvojí
vytmelil ji trysklý proud.

Otci, Synu buď táž sláva,
táž Duchu, jenž těší nás,
ať se ti táž úcta vzdává,
Trojice, po všechen čas,
vždyť tvá milost neustává
chránit nás, jež spasilas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Až budu ze země vyvýšen.
O. Potáhnu všechny k sobě.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Listu Židům

     ¹⁴Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. ¹⁵Dávejte pozor, aby se nikdo svou liknavostí nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha lidí. ¹⁶Ať se nikdo nedopouští smyslnosti, ani nesmýšlí světsky jako Ezau: za trochu jídla prodal prvorozenecká práva. ¹⁷Víte dobře, jak rád by potom dostal požehnání, ale byl odmítnut; na věci už nemohl nic změnit, ačkoli se o to s pláčem pokoušel.
     ¹⁸Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří ¹⁹a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil. ²⁰Nemohli totiž snést příkaz: Kdyby se i jen zvíře dotklo této hory, musí být ukamenováno. ²¹A to, co viděli, bylo tak hrozné, že Mojžíš řekl: Celý se třesu strachem. ²²Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů ²³a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k Soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, ²⁴a k Ježíši, prostředníku Nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.
     ²⁵Nezdráhejte se poslouchat toho, kdo mluví! Jestliže neunikli trestu oni, kteří odmítali toho, kdo jim sděloval Boží nařízení na zemi, tím méně my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebe! ²⁶Tehdy jeho hlas zatřásl zemí; teď však slibuje: Zatřesu ještě jednou a to nejen zemí, ale i nebem. ²⁷Slovy "ještě jednou" naznačuje, že bude odstraněno to, čím se zatřese – protože to bylo jen přechodné, a že zůstane to, čím už otřást nepůjde.
     ²⁸Nám se tedy dostalo neotřesitelně trvalého království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s bázní a s uctivostí. ²⁹Vždyť náš Bůh je oheň stravující.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

     Nejmilejší bratři, dokonalou lásku, kterou se máme navzájem milovat, vymezil Pán slovy: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.¹ Z toho plyne, co týž evangelista Jan říká ve svém listě, že totiž jako Kristus položil svůj život za nás, máme i my položit život za bratry.² Máme se tedy navzájem milovat, jako nás miloval ten, jenž za nás položil život.
     V Šalomounových Příslovích čteme: Když usedneš, abys jedl s vladařem, dobře si povšimni, co je před tebou prostřeno, a pak si ber s  vědomím, že i ty máš něco takového připravit.³ O jaký jiný vladařův stůl se tu může jednat než o ten, z něhož přijímáme tělo a krev toho, jenž za nás položil život? A co znamená k němu usedat, ne-li přistupovat s pokorou? A co znamená všímat si, co je před tebou prostřeno, ne-li náležitě si vážit tak velikého daru? A brát si s vědomím, že i ty máš připravit něco takového, neznamená jistě nic jiného, než co jsem řekl, že totiž máme položit život za své bratry, jako Kristus položil svůj život za nás. Také apoštol Petr říká: Kristus za nás trpěl a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích.⁴ To tedy znamená připravit něco takového. Tak jednali v horoucí lásce mučedníci. Jejich památku nemůžeme slavit jen tak nadarmo. Chceme-li při hostině, z níž se i oni nasytili, také přistoupit ke stolu Páně, musíme stejně jako oni připravit něco takového.
     Když si je tedy při stole Páně připomínáme, nečiníme to jako u ostatních, kteří odpočívají v pokoji, že bychom se za ně modlili, ale spíše tak, aby se oni modlili za nás, abychom šli v jejich stopách, neboť oni projevili plnost lásky, o které Pán řekl, že nemůže být nad ni větší. Poskytli totiž svým bratřím to, co sami dostali ze stolu Páně.
     Tomu se ovšem nesmí rozumět v tom smyslu, že bychom se snad mohli rovnat Kristu, i kdybychom mu vydali svědectví vlastní krví. On totiž měl moc svůj život dát a znovu ho nabýt, zatímco my nežijeme ani tak dlouho, jak bychom si přáli, a umíráme proti své vůli; umíraje v zápětí sám v sobě smrt přemohl, my jsme ze smrti vysvobozováni jeho smrtí, jeho tělo se nerozpadlo, naše tělo se však po smrti rozpadne a jen skrze něho oblékne neporušitelnost na konci světa. On nás nepotřeboval, aby nás spasil, my bez něho nemůžeme činit nic.⁵ On se pro nás ratolesti stal vinným kmenem a my bez něho nemůžeme žít.
     Konečně, i když bratři umírají za bratry, krev žádného mučedníka se neprolévá za hříchy bratří. To učinil jen Kristus za nás. V tomto ohledu nám neučinil nic k napodobování, ale k naší vděčné radosti. Když tedy mučedníci za své bratry prolili krev, dali jim jenom to, co sami dostali ze stolu Páně. A tak se milujme vespolek, jako Kristus miloval nás:⁶ že sebe sama za nás vydal.^{7
     1} Jan 15, 13
     ² srov. 1 Jan 3, 16
     ³ srov. Př 23, 1
     ⁴ srov. 1 Petr 2, 21
     ⁵ srov. Jan 15, 5
     ⁶ sorv. Jan 13, 34
     ⁷ srov. Ef 5, 2

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 V den své tísně za Pánem hledím, bez oddechu vztahuji ruce.

Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)

² K Bohu volám, hlasitě křičím, *
      k Bohu volám, aby mě slyšel.
³ V den své tísně za Pánem hledím, †
      bez oddechu vztahuji ruce, *
      duše má se utěšit nedá.
⁴ Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
      duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –

⁵ Víčka oční nemohu zavřít, *
      neklidný jsem, neschopen slova.
⁶ Rozvažuji o starých dobách, *
      o těch dávno minulých létech.
⁷ Za noci tak přemítám v srdci, *
     rozjímám a srovnávám v duchu: –

⁸ „Což Pán může zavrhnout navždy? *
     Nikdy už se slitovat nemá?
⁹ Navždy se svou milostí skončil, *
      slovo jeho na věky zmlklo?
¹⁰ Zapomněl Bůh na slitování, *
      či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –

¹¹ Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
       změnila se pravice Páně!“
¹² Stále myslím na Boží skutky, *
       myslím na tvé někdejší divy!
¹³ Uvažuji o všech tvých dílech, *
       probírám tvé veliké činy. –

¹⁴ Bože, vše, co konáš, je svaté! *
       Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
¹⁵ Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
       svou moc dal jsi národům poznat
¹⁶ a svou paží spasil svůj národ, *
       Jákoba a Josefa syny. –

¹⁷ Uzřely tě vody, můj Bože, †
       uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
       zabouřily hlubiny mořské.
¹⁸ Mraky proudem chrlily vodu, †
       mračna zněla dunivým hlasem, *
       šípy tvé se míhaly jimi.
¹⁹ Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
       blesky plály přes celý obzor, *
       všechna zem se chvěla a třásla. –

²⁰ Tvoje cesta vedla nás mořem, †
       tvoje stezka spoustami vodstev, *
       aniž nechals za sebou stopy.
²¹ Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
       Mojžíšovou a Áronovou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V den své tísně za Pánem hledím, bez oddechu vztahuji ruce.

Ant. 2 Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.

¹ Mé srdce jásá v Pánu, *
      můj Bůh mě vysoko povýšil.
   Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
      neboť se smím radovat z jeho pomoci. –

² Nikdo není tak svatý jako Pán, †
      a mimo něj není jiný, *
      a není mocný, jako je náš Bůh.
³ Jen pořád pyšně nehovořte, *
      nemluvte opovážlivě!
   Bůh je Pán hlubokého poznání, *
      on váží lidské skutky. –

⁴ Luky silákům se lámou, *
      ale slabí se opásají silou.
⁵ Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
      kdo hladověl, ten má teď hojnost.
   Neplodná porodí mnoho synů, *
      matka četných dětí vadne. –

⁶ Pán posílá smrt i život dává, *
      přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
⁷ Pán dává bohatství i chudobu, *
       on ponižuje i povyšuje.
⁸ Chudáka pozvedá z prachu, *
       z bláta povyšuje nuzného,
   aby ho posadil mezi knížata *
       a vykázal mu čestné místo.
   Vždyť od Pána jsou základy země, *
       její okrsek postavil na nich. –

⁹ Chrání kroky svých zbožných, †
        bezbožní v temnotách hynou, *
        člověk jen svojí silou nezmůže nic.
¹⁰ Pána se děsí jeho protivníci, *
        z nebe na ně burácí hromem.
    Pán bude soudit končiny země †
        a svému králi udělí vládu, *
        vysoko pozvedne svého Pomazaného.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.

Ant. 3 Ježíše Krista nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ježíše Krista nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Vykoupil jsi nás, Pane, * svou krví.
R. Vykoupil jsi nás, Pane, * svou krví.
V. Z každého kmene, jazyka, lidu i národa.
R. Svou krví.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Vykoupil jsi nás, Pane, * svou krví.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Kristus přinesl Bohu skrze Svatého Ducha sám sebe jako oběť bez poskvrny. Jeho krev očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.

Ant. k Zachariášovu kantiku Kristus přinesl Bohu skrze Svatého Ducha sám sebe jako oběť bez poskvrny. Jeho krev očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.

PROSBY
Kristus, náš Spasitel, nás vykoupil svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním. Prosme ho:
     PANE, SMILUJ SE NAD NÁMI

Ty ses ubíral do Jeruzaléma, abys podstoupil utrpení, a tak vešel do slávy,
— doveď svou Církev slavením velikonočních tajemství až k jejich naplnění ve věčnosti.
Tys byl povýšen na kříž a jeden z vojáků ti kopím probodl bok,
— uzdrav naše rány.
Tvůj kříž se stal stromem života,
— dávej jeho plody těm, kdo se křtem znovu narodili.
Tys na kříži odpustil kajícímu lotru,
— odpusť i nám, hříšníkům.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Milosrdný Bože, tvůj Syn pro nás podstoupil muka kříže a vytrhl nás z moci nepřítele; prosíme tě, naplň nás svou milostí a doveď nás až ke slávě vzkříšení, aby se na nás dovršilo dílo vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie